Repertoár

HUDBA SVĚTSKÁ
 
Světské skladby nabízíme v určitých tematických celcích. Evokují atmosféru stolní společnosti, která se sešla k příjemné zábavě a u dobrého vína (bohužel určeného jen učinkujícím ) tráví čas zpěvem populárních písní.

Krásné paní, rozkošné pastýřky a urozené seňority aneb Podoby lásky ve vokální světské hudbě z doby renesance
Milostný vztah je odjakživa jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů v umění. Láska šťastná i nešťastná, opětovaná i nevyslyšená, platonická i tělesná, udržovaná ve vší počestnosti i ta hanbatá… – na každou z nich během koncertu (slovně!!) alespoň jednou dojde ve skladbách T. Arbeaua, T.Batesona, C. Janequina, C. Festy, J. Dowlanda, O. di Lassa, L. Marenzia, T. Morleyho, P. Verdelota a dalších.

Prostořeké Benátky a drby z pařížské pavlače i odjinud aneb Žerty, posměch a ironie v renesančních písních
K nejběžnějším lidským vlastnostem patří nepochybně škodolibost. Neúspěch bližního, ať už v lásce, obchodě či ve výchově dětí, nás naplňuje lehkou radostí. Jindy zase s chutí napodobujeme a trochu zveličujeme drobné vady – pochopitelně že těch druhých, sami jsme přece dokonalí. Své o tom věděli např. i proslulí renesanční skladatelé P. Certon, J. Despréz, C. Festa, M. Flecha, O. Gibons, O. di Lasso nebo A. Scandello. A abychom byli spravedliví: obvykle jim nešlo o žádné drsné zesměšnění, pouze nás chtěli vkusně pobavit – pravda, na cizí účet. Dělali to však dostatečně jemně, takže se potrefený (manžel, milovník, velitel, dokonce i sám biskup) – doufejme – ani nemohl zlobit.

Lancknechti, pijáci a furianti aneb Renesanční chlapské a chlapácké písně a popěvky
Pánský svět je tradičně trochu drsnější, ať už svým jednáním nebo jen svým výrazivem. Zřejmé je to u typických mužských profesí, jakými jsou voják či námořník, ale ani kramář na tržišti, ba ani leckterý student věhlasné univerzity si většinou neláme hlavu s vybranými způsoby. Těch naopak – soudě podle jejich hudby – měli dostatek P. Attaignant, J. Dowland, C. Festa, O. di Lasso, L. Marenzio, T. Weelkes a jiní, takže jejich kultivované ztvárnění nezřízených chlubilů, sexuálních loudilů, otrlých bojovníků a kurážných dobyvatelů (všeho možného) Vás jistě pobaví a potěší. Ono totiž nejde o spolek autentických hulvátů, ale o pečlivě a jemně stylizované podání lehounce lascivních nebo rabiátských (ne)mravů, které byly v renesanci v módě. (Koneckonců divákovi Velkého bratra nebo Vyvolených to už ani nepřijde…)

 

HUDBA DUCHOVNÍ 
 
Z hudby duchovní v současnosti nabízíme celek skladeb vánočních:

V Betlémě v tom městě aneb Vánoční zpěvy středověku, humanismu a baroka

K tomu není mnoho co dodat, leda to, jak jemná a nezřetelná je hranice mezi prastarými vánočními duchovními skladbami a našimi novodobými koledami: některé skladby z našeho programu se zpívají o Vánocích podnes (a to nejen v kostele), k některým možná znáte jejich zlidovělé verze (např. Omnis mundus iocundetur, In dulci iubilo, Dies est laetitiae – Kdo děťátko chce míti, Puer natus in Betlehem – Děťátko se narodilo, o Narodil se Kristus Pán aneb Christus nobis natus est ani nemluvě).
V našem podání je uslyšíte tak, jak byly zachyceny v českých gotických a renesančních kancionálech (Jistebnickém, Franusově, královéhradeckém Codexu Speciálník, Sedlčanském, Krolmusově aj.) nebo jak je napsali P. Wilhelmi de Grudencz, L. Paminger, J. Mouton, M. Praetorius, M. Schmall von Lebendorf, J. Seger nebo A. V. Michna z Otradovic (může dojít i na jeho zlidovělou Vánoční noc čili Chtíc, aby spal).

A které že známé či méně známé skladby konkrétně můžete od nás slyšet?

Z domácích kancionálů jsou to např. In hoc anni circulo, Dies est laetitiae, Puer nobis nascitur, Ježíš náš spasitel, Dietky mladé i staré; pochopitelně nechybí Narodil se Kristus Pán (pokud si ji raději nechcete zazpívat sami), In natali Domini, Huius sit memoria / Quem pastores laudavere / Natus est Emanuel, Narodil se Kristus Pán, Michael praepositus, Zvěstujem vám radost, Alleluia, Panna syna porodila, Pulcherrima rosa, Solis praevia. Můžeme sem přiřadit i z Polska pocházejícího Petra Wilhelmi de Grudencz (Pán Ježíš narozený).

Ze skladatelů v prvé řadě uveďme Francouze Clémenta Janequina (Petite nymphe folastre, Faictes le moi, Le chant les oysaeux,…); Itala Giovanniho Pierluigiho Palestrinu (mše na téma Aeterna Christi munera, části z cyklu Píseň písní, Alla riva del Tebro,…); v Itálii a Německu působícího Vláma Orlanda di Lassa (Bon jour, mon coeur, Che più d’un giorno, Madonna ma pieta včetně populární “přídavkové” Matona mia cara); Itala Claudia Monteverdiho (Lamento di Ariana, Sfogava con le stelle, Ecco, mormorar l´onde, …) nebo Angličana Thomase Morleyho (Fire fire, It was a lover and his lass, April is in my mistress face, rovněž proslulá Now is the month of maying, …).

Pro případ zpívání v čase vánočním nesmíme zapomenout ani na Českou mariánskou muziku a Svatoroční muziku Adama Václava Michny z Otradovic (O narození Pána Krista, Vánoční hospoda, Vánoční magnét a střelec, Zpívání k jesličkám, Vánoční roztomilost, Vánoční rosička, Vánoční vinšovaná pošta, Svaté lásky labyrint, O svatých třech králích a další).

Autorů, jejichž skladby uvádíme, je samozřejmě nepoměrně víc, např. Vlámové Jakob Arcadelt, Josquin Despréz, Jakob Regnart, Philippe Verdelot, Adrian Willaert, Italové Emilio de Cavalieri, Constanzo Festa, Giovanni Giacomo Gastoldi, Luca Marenzio, Antonio Scandello, Francouzi Thoinot Arbeau, Pierre Attaingnant, Pierre Certon, Jean Mouton, Němci Hans Leo Hassler, Heinrich Isaac, Michael Praetorius, Angličané John Bennet, William Byrd, John Dowland, Orlando Gibons, Thomas Weelkes, Španělé Tomaso Luis de Victoria, Mateo Flecha, Češi Jan Campanus Vodňanský, Josef Seger a další.

© 2007 Petr Nejedlý